BLOG 

 


V loni to bylo. Tví nohsledi jak nám mazali marmeládu kolem huby, to nechápu do teď. Kterému z nich se povedlo rozmazat mi to až na záda. Ta barvitá pohádka na motivy zvrhlého (na tyto slova, je moc brzo).

Za víkend protelefonovat 4,5 hodiny, vyhrožovat pomočením, ujet v autě za hodinu 40 metrů, opít se, vyprokrastinovat skoro 18 hodin, udělat update, objevit pochopení u cizí osoby, jít na kopec, sejít kopec, splnit si přání, vlastně dvě a poděkovat za ně Panu Vesmíru, znovu mu poděkovat za jeho skvělou spolupráci, vyčůrat se na poslední chvíli,...

Přemýšlím nad vším. Co bylo, co je, co bude? Zavření jako zvířata v kleci. Co je to za život? Zvrácená prezentace toho co je pro nás nejlepší? Neustálá masáž strachu a paniky. Takto nám to dokazují? To přece nejde do nekonečna.

Myslím si celkem hovno o tom kdo si co myslí,
ale jen dokud mě to nedovede k zamyšlení.

Dámy a pánové, milé děti, přátelé kamarádi, zvířata a rostliny, a všechny skupenství známých i neznámých prvků, VESMÍRE.