2 měsíce, pohádka a stále se svítí

29.05.2021

      Jak jsem si to hezky namaloval, normálně mi došly barvy.                                      Jenže, tak jako praví jedna jediná. "koza rohatá" Já říkám spíš Ko*ot který to všechno má tam někde v zááádu, nic si z toho nedělám. A je to tak lepší. Mnohem lepší. Stejně vím, že to skončí jako vždy. Já jsem ti to říkal.

      Kdybych tak mohl vyprávět. Se nám zase událo věcí. Kolem a kolem dokola, v pokračování se vize mé, proběhlo malé zdrženíčko, které se tak nějak vygradovalo až do zajímavé úrovně, kterou jsem teda neměl v plánu nikdy řešit, ale Vesmír to tak chtěl a ten má vždy své důvody. No, tak se hold nyní musím utkat i s drakem, aby pohádka dostala ten správný konec. Momentálně si chystám zbroj, a čekám na verdikt vědmy. 

    V tu chvíli tam byly. Snad všechny pohádkové postavy pomoci zlu trhat mi nehty na nohách. Bohulibě však zapomněly na to, že pracovní bota má ocelovou špici a tak se stalo, že Helmův žleb byl uchráněn

     I jal se Kubíček jako vždy když cítil potřebu komnaty nejvyšší potřeby, navštívit svého kamaráda Vesmíra na místě k tomu určeném a rozmlouval tam s ním. Tento další návod na to jak uplést z hovna bič, byl zrovna tím co bylo potřeba. Ihned po zapráskání, se chystá půda pod nohama. Nebudeme přeci chodit po blátě. 

     Pro jistotu už si chystám zbroj i na větší boj, Ten o Minas Tirith bude o dost těžší a taky delší. To už je třeba se na to začít pomalu připravovat. Být zaskočen, nebo zaskočit? Být překvapen, nebo překvapit? Zahrávat si, nebo si zahrát?

       Každopádně jedno je jisté. Jako Han Solo se určitě do Carbonitu zalít nenechám.

                                               A ani na chvíli...

                                                                         Dělám si co chci...