2 Mozky, Tajemství a Výjimka      potvrzuje pravidlo ?

16.11.2020

     Závit se dnes opět činil. Naše nová, tvorba společná, je opět vyšívaná mou oblíbenou, nití abstraktní.

     Opakování je matka moudrosti, říkali. Kurva kdo to řekl? Ukažte mi ho prosím někdo, abych se mohl zeptat kde dělám chybu. Opakuji si to stále dokola, skoro půl roku už, pořád. Že bych z toho byl nějak moudřejší? Nezdá se mi. A tak stále jen opakuji, opakuji a nečekaně opakuji. Poslední dobou jsem si navíc začal všímat určitých věcí, které mi některé mé teorie jednak vyvrátily a na druhou stranu potvrdily a nejen ty o kterých jsem již tušil.

     Nezbývalo nic jiného, než sbalit se a vyrazit na mou ZENovou zahrádku. Tam přece vždy přijdu k prozření. Statistika v hajzlu. Tentokrát jsem tam opravdu jenom přišel. Nepomohla k tomu ani léty prověřená meditace v podobě myrhy a relaxační hudby. Připadal jsem si jako Antoine, jen s tím rozdílem, že jsem na té poušti Malého Prince nenašel. Jediné co jsem našel, bylo překvapené souznění v cizích očích a pochopení důvodů, které svedly a zapříčinily naše náhlé chvilkové setkání. Bylo to kratičké, silné a uklidňující. Samozřejmě to byla pro mého ducha opět fantastická očišťovací kůra, která se tentokrát protáhla více než běžně bývá zvykem. Bohužel i přes to, mé tolik očekávané osvícení se bohužel nedostavilo.


     Závit je naštěstí na mé straně a prozatím od něj nepřichází žádné nechápavé dotazy typu, proč opakujeme zrovna tohle. To je asi rozdíl mezi mnou a jím. On to nemůže pochopit. Už tak je divné že tam je. Neznám nikoho dalšího se dvěma mozky. Chudák, nevím jestli mám větší strach z toho že se zeptá, nebo z toho že se nezeptá. Ale největší strach mám z toho, až přestaneme opakovat. To už se zeptá určitě. Nejhorší na tom je, že vím, co přesně řekne.

     "Já jsem ti to říkal." A úplně nejhorší na tom je, že má pravdu. Čím více se přede mnou odkrývá to tajemství, tím více se mi opět začíná zjevovat ono obvyklé heslo.                                               Výjimka potvrzuje pravidlo.


     Opravdu to tak je vždy? Neexistuje výjimka bez pravidla? Pomalu si začínám myslet že ne. Je to úděl? Je to trest? je to hrůza. Je to samozřejmě jedna z hlavních věcí, které mi dávají inspiraci pro mou tolik milovanou kreativní tvorbu. Jenom se asi nedokážu vnitřně srovnat s tím, že to je opravdu vykoupeno zrovna takto. Pokaždé je tam nějaké pravidlo, které určitým způsobem zakazuje, nebo upozorňuje že definice výjimky je správně.


     Občas mám pocit, že nejdřív asi musí vzniknout pravidlo, jinak výjimka nevznikne. Bohužel toto zase koliduje s knihovnou, doposud objevených výjimek a pravidel. Je to zvláštní, výjimky jsou si většinou v tom nejdůležitějším dost podobné, ale pravidla mají neskutečnou variabilitu. A tady potom už není prostor jen pro vlastní rozhodování.  

V takových případech už záleží jen na Vesmíru.



         Máte to tak I vy ? 

Nebo jsem blázen jen já ?


Každopádně jsem objevil dost hustej způsob jak psát v pondělí a ještě s takovým předstihem. Já si budu stejně vždycky dělat chci.  

Určitě tam jsou ty mozky dva, jeden by to nevymyslel během pár hodin:)