Vymítání hlouposti aneb světlo na konci tunelu, může být klidně vlak
Znáte ten pocit když si nevíte rady že? Co s tím? Co s tím? Beznaděj smutek a bezmoc okolo Vás tančí Irské tance, vesele si ukazují prstem a Vás to nenechává klidným. A znáte i ten druhý pocit? To když si neví rady co s Vámi. Já jo...
Co s ním? co s ním? Musím uznat, že je to dost ponižující. Sledovat okolí, jak si neví rady s něčím co není můj problém. Jak s tím sakra můžou ti lidi žít?
Jen okrajově. Má hlava, se tímto tématem zabývala již dříve a část této šílené úvahy je možno stále vidět. Po nedávné schůzi redakční rady uvnitř mé hlavy, bylo rozhodnuto. Dokud nebude dopsáno komplet, nebude se nic vydávat. Jediné štěstí je, že se Pan Mozek a moje zbytek, dokáží spolu vždy tak hezky domluvit.
Zpátky k tématu. Feedback, který díky tomu vzniknul, mě vlastně překvapil. Očekávání bylo spíš klasické nic, ale ono bylo něco. Občasné, ale za to konstruktivní debaty nad kávou, nad tématem nad stádem koní, mne postupně začaly uvádět do stavu blaženosti podobnému inhalaci Rajského plynu.
Hlavně myslet pozitivně a dobrou náladou srát ostatní.
Jinak jim to nedojde. Některým vůbec třeba. Pokud budeš bručounem, tak se zeber a běž pro klíče😀...
